17. 10. 2017 Spekulativně skupovat levné byty, cíleně je pronajímat lidem v sociální tísni, a proměnit tak sociální dávky v garantovaný příjem z nájmů. Tak jednoduše lze popsat výnosný byznys, který v současnosti „kvete“ především v severozápadních Čechách. Zatímco obchodníci s chudobou bohatnou, sociálně vyloučené lokality se rozšiřují a sociální napětí roste. Přesně takový příběh se nyní odehrává například v Sokolově.
„Máme tady 2-3 obchodníky, kteří vlastní kolem 20-25 bytů, potom nějaké menší obchodníky s 6-7 byty. Nejkřiklavějším případem je ovšem pan Pavel Berka, který v současné době pronajímá více než 100 bytů, a měsíčně si tak přijde na nějakých 350 000 – 400 000 korun. Oficiálně ovšem žádný příjem nemá, takže Úřad práce za něj dokonce platí sociální a zdravotní odvody,“ stěžuje si starosta Sokolova Jan Picka.
Město se s tímto problémem potýká již delší dobu, nyní se však situace stává kritickou. Podle informací sokolovského starosty měl jmenovaný Pavel Berka před více než dvěma roky 20-30 bytů. Od té doby se v Sokolově významně rozrostly vyloučené lokality a nejvíce to odnášejí obyvatelé okolních oblastí. Obchodníci s chudobou přitom často ani nemusí koupit celý bytový dům. Někdy stačí, když pořídí třeba 2 byty v jednom vchodu a nastěhují do nich sociálně nepřizpůsobivé občany. „Představa, že se noví nájemníci v takovém domě dokážou začlenit, je bohužel lichá. Slušní lidé pak chodí na radnici s prosbou o pomoc a my jen bezmocně kroutíme rameny, že jako samospráva pomoci neumíme,“ říká starosta Picka.
„To, co se děje v Sokolově a řadě dalších obcí, je jedním z klíčových problémů strukturálně postižených regionů, kde žije neuvěřitelných 62 % obyvatel všech sociálně vyloučených lokalit České republiky. U nás v Ústeckém kraji se byty v některých lokalitách vykupují dokonce za 35 000 korun,“ říká Gabriela Nekolová, tvář projektu Restart a náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí. Stejně jako starosta Jan Picka však přiznává, že obchodníci s chudobou se většinou nedopouští protiprávního jednání, ale využívají špatně nastavené legislativy a dělají jen to, co jim aktuálně platné zákony dovolují.
Je tristní, že stát prakticky nemá možnost tuto oblast regulovat, když vezmeme v úvahu, že bydlení je jednou ze základních životních potřeb. Proto Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo Zákon o sociálním bydlení, který měl zajistit vytvoření sítě obecních bytů a upravit dávky na bydlení. Bohužel zákon neprošel sněmovnou a o jeho prosazení budeme muset bojovat znovu,“ říká Gabriela Nekolová.
Otázkou je kdy a v jakém znění se podaří zákon o obecních bytech přijmout. Jak do té doby zastavit obchod s chudobou? Nekolová navrhuje řešení: „Pokud by se například pronajímání více než tří bytů klasifikovalo jako živnost, vlastníci by museli platit daně, odvody a hlavně nést za své podnikání přímou odpovědnost. Stát by měl pod kontrolou komu a za jakých podmínek tuto činnost umožňuje. Tím by se vyřešilo nejen sestěhovávání nepřizpůsobivých, ale přispělo by to celkově k větší transparentnosti a kontrole trhu s byty a k ochraně nájemníků, bytových družstev a dalších, na něž tento problém dopadá,“ říká Nekolová.
„Stát by měl ve spolupráci se starosty vytvořit cenovou mapu, která by jasně stanovovala příspěvek na metr čtvereční bydlení v dané lokalitě. Občan by tak dostal jen příslušnou částku v místě obvyklou a už by bylo na něm, jaké bydlení si zajistí. Je jasné, že třeba v Karlových Varech či Chebu, kde jsou průmyslové zóny, by cena za metr čtvereční byla vyšší než u nás v Sokolově, ale o tom jsou právě ty cenové mapy,“ navrhuje starosta Sokolova Jan Picek.